Super povídání, Jirko 
Foto Týdne
|
Aktuálně
Únor 2012
Kontakt
Počítadlo přístupů
| Expedice Norsko, výprava do království pižmoňů |
| Středa, 17 Srpen 2011 20:42 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Po důkladném zabalení fototechniky, oblečení a nákupu velkého množství těstovin jsme ve čtvrtek večer vyrazili (Míra, Martin, Petr a já) přes Německo, Dánsko a Švédsko do Norska na ostrov Runde.
Po sobotním příjezdu jsme si ihned vyšli na papuchalčí skálu a jaké bylo naše zklamání, když zde nebyla ani jedna papuchalčí noha. Po sestupu jsme se v kempu dozvěděli, že se v loňském roce otočily mořské proudy a ptáci musejí létat lovit dál na otevřené moře a vracejí se zpět až kolem 21. hodiny, což se večer potvrdilo.
Cestou zpátky jsem alespoň zvěčnil chaluhu velkou, která, stejně jako před dvěma lety, své fotky zadarmo nedala a tvrdě bránila své území.
Večer jsme opět vyrazili na kopec. Papuchalci opravdu přiletěli po deváté hodině, ale jen v malém počtu okolo 50-ti jedinců. Už to nebyly ty stovky příletů, které jsem viděl při své minulé návštěvě, to člověk nevěděl co dřív, jestli fotit letovky či posedovky v krásném zapadajícím slunci.
Pro letošek jsem měl připraveno pár nápadů, ale nakonec zůstaly všechny bez úspěšné realizace a tak mi zbydou na nějakou z příštích cest za papuchalky. Další den kluci našli nádherné prostředí pro focení racků stříbřitých a ti za chleba ochotně pózovali.
Odpoledne jsme zajeli k majáku na podmáčenou orchidejovou louku s prstnatcem plamatým.
U chatky stále poletovalo hejno vrabců, tak proč je nezvěčnit na úkor stávkujících papuchalků. A tak vzniklo naše první improvizované fotostudio. Z počátku se na naše úsílí návštěvníci kempu dívali z nadhledu a trošku i posměšně, ale nakonec někteří z nich skončili na zemi vleže a fotili s námi pózující vrabce domácí.
Na kraba německého narazil Martin s Mírou při cestě kolem ostrova. Vypadl rackovi ze zobáku a než se stačil vzpamatovat, tak ho měli kluci v kýblu a přivezli nám ho ukázat do kempu. Večerní zkouška dopadla dobře a druhý den Martin chytil dva exempláře v lepší formě a do našeho fotografického studia přibyl nový druh. Poté jsme je vzali na pobřeží, kde se po odlivu objevilo několik lagunek a malá písčitá pláž.
Tento krab dokáže být v dospělosti pořádný macek, váží až 5 kilogramů a průměr krunýře může dosáhnout až 30 cm. Po ukončení fotografování jsme je vrátili zpátky do moře, i když po uvaření by jim to na talíři také slušelo. Navečer po ukončení fotografování kraba jsme opustili ostrov Runde a vyrazili jsme do Národního parku Dovrefjell na pižmoně. Čekal nás noční přesun přes Trollstigen, což je legendární Trolí stezka, která je s největší pravděpodobností tou nejznámější serpentinovou cestou v Norsku.
Také jsme zde narazili na pár rostlin prstnatce plamatého. Ač bylo už skoro deset hodin večer, tak světla pro fotografování z ruky bylo stále dost.
Než jsme poprvé vyrazili na pižmoně, zastavili jsme v městečku Dombas, které je centrem této oblasti. V infocentru jsme spatřili vycpaného pižmoně, který nám připadal nějaký malý a říkali jsme si, jak blízko se k němu asi dostaneme, abychom si odvezli aspoň trochu stejné fotky, jako jsme spatřili zde v čele s krásným portrétem samce pižmoně. Po ubytování v kempu jsme na doporučení majitele vyjeli do oblasti, kde se pižmoni vyskytují. Zde jsme se zeptali místního a ten nám prozradil směr, kde cca před dvěma dny jednoho viděl. Vyrazili jsme po prašné cestě do kopce a jaké bylo naše překvapení, když jsme na prvního narazili zhruba po hodině chůze. Byl to velký býk, který se nám později ukázal v plné kráse jako vůdce stáda dalších 12-ti kusů.
Chvíli jsme jej pozorovali z povzdálí a při vymýšlení, jak na něj, jsme se začali zvolna přibližovat a on pomalu ustupoval. Takhle ho to bavilo skoro hodinu do chvíle, než spatřil cyklisty, moc se mu nelíbili, a tak se na ně rozběhl podívat blíže. Když byl od nich kousek, tak si to rozmyslel, naboural do železné závory, kterou asi i trochu nadzvedl, a utekl nám do hor. Já se šel ještě podívat za zatáčku, jestli by náhodou nějací pižmoni nebyli na rovině, protože se mi do kopce moc nechtělo. Bohužel, nebyli, a já se vrátil za klukama. Když jsem je našel, řekli mi, že pižmoň odpočívá za kameny, a tak jsem se šel podívat. No bohudík mi neřekli, že tak blízko. Proto mne nenapadlo ani sundat konvektor, takže se mi na fotografii pižmoň nevešel celý, ale za to jsem udělal vysněný portrét.
Druhý den ráno jsme vyrazili do rezervace Fokstumyra, kde jsme chtěli fotografovat losa a slavíka. Místo toho jsme prošli 7 km okruh kolem rezervace v mokřadu a jedním obrovským hejnem komárů, protože v noci celkem intenzivně pršelo a ze všech přírodních cest se stal rybníček či potůček. Den jsme si zlepšili odpoledne, kdy jsme při hledání pižmoňů našli mladou lindušku luční.
Poté jsme našli opět vůdce pižmoňů, který nás zavedl až ke svému stádu. To mělo, jak se později ukázalo, 12-14 členů. Strávili jsme s nimi jedno báječné dopoledne, až do chvíle, kdy jsme se vůdčímu býku znelíbili. Nejprve funěl, pak hrabal a nakonec provedl i výpad, kterým nás nejen prohnal, ale dal nám i důrazně najevo, co si o naší přítomnosti myslí, a tak jsme se vrátili zpět do kempu.
Poslední den jsme se po předchozích zkušenostech už radši věnovali jen místní flóře a lumíku norskému.
V sobotu odpoledne jsme za deštivého počasí opustili naši chatku a vyrazili jsme směr Lugby - Dánsko, kde je královská obora se stovkami jelenů a daňků. Ty jsme chtěli fotografovat při východu slunce, což se mně nakonec nepodařilo, ale alespoň jsem si obhlédl lokalitu pro případné fotografování při jelení říji a poté jsme již definitivně vyrazili směr ČR.
Související články: Papuchalk bělobradý-ploskozobý
Komentářů (4)
Powered by !JoomlaComment 4.0 beta1
!joomlacomment 4.0 Copyright (C) 2009 Compojoom.com . All rights reserved." |