Šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris)

Šoupálkovití jsou malí, hnědě skvrnití a bílí pěvci se špičatým a mírně zahnutým zobákem. Dva podobné druhy (šoupálek krátkoprstý a šoupálek dlouhoprstý), tiší a nenápadní, trhavě šplhají po kmenech a silných větvích. Šoupálka jsem objevil v akátovém porostu na okraji lomu, kde sbíral hmyz.

Chvilku jsem jej pozoroval z povzdálí, abych ho nevyrušil. On si mne nevšímal a po třech vylezených stromech si to zamířil ke zlomenému kmenu akátu, kde před několika lety hnízdily sýkorky a zmizel. Kvůli špatnému počasí jsem jej chodil pozorovat pouze s dalekohledem. Na poslední, intenzivní fázi, jsem se vypravil i s foťákem a maskováním.

Po celou dobu jsem si myslel, že jde o šoupálka krátkoprstého, avšak když jsem prostudoval ostatní materiály, byl jsem na vážkách a o dlouhoprstém rozhodl až poslech nahrávky.

Šoupálek dlouhoprstý má výrazný nadoční proužek, dlouhý zadní dráp a z větší části bílé bříško, zato krátkoprstý je hnědší s delšmí zobáčkem.

Šoupálek se živí hmyzem a spořádá ho opravdu spoustu, což dokumentují výřezy z několika fotografií.

Při mé poslední návštěvě jsem si všiml, že šoupálek už nelítá do hnízda, ale stále poskakuje na silné větvi nad hnízdem. Po chvilce bylo jasné proč...lákal malé čipery ven z hnída. Nejdříve vyrazili dva, pak už byli venku tři, stále však schováni za kmenem.

Pak se první průzkumníci vydali nahoru po kmenu, aby po odletu obsadili okolní stromy.

Nakonec z hnída vykoukl i poslední šestý. Toto krásné divadlo se odehrálo během půl hodiny a to byl konec letošního hnídení šoupálka dlouhoprstého.

Související články:

Vrabec domácí

Strakapoud velký